Zmixovaní Čehůni
Ruku na srdce, i když jsme všechno přežili bez větších komplikací, zde nastávají. Dnes je makedonský národní svátek, tzn. chápejte správně všude se konají příštích osm a dalších osm dní svatby. Všichni si dokážete zajisté představit jak velká komplikace to je pro chudáčky single Čehůníky, ale nejenom my trpíme. Takže se z nás nedobrovolně stávají bezdomovci, kteří jsou nuceni večeřet na pláži.
A jak se nám vlastně dařilo, no inu dařilo, jeden tým vypadl v osmifinále, druhý v semifinále, Honza Libíček, Matěj Pilát a Sonya Milanova se umístili v top 10, takže to vypadá docela jako ČESKÉ ŽNĚ, ale pozor na úrodu, kterou se nám podařilo sklidit....tzv. ponorka. Ano ty z vás, co nejsou familiérní s tímto výrazem, tak mi nezbývá, než vás obeznámit s tímto Youth Foráckým žargonem.
Inu poslouchejte tedy....ponorka je člověk, kterého dostane debatér do mix týmu. Většinou má mnoho defektu a píchlá pneumatika to zrovna není :-) Je to člověk, který většinou neumí anglicky a popravdě neumí ani moc debatovat, když se spojí tyto vzácné ctnosti dohromady tak vznikne ponorka. Nejhorší na tom je, že čím výše se člověk v Mistrovství světa národů umístí jako individuální mluvčí, tím větší ponorku dostane.
Vzpomeňte si proto, prosím, dnes nebo i zétra, než půjdete hajkat, že ponorky jsou všude kolem nás a držte zároveň palec Čechům, ať se tady nestane žádný mezinárodní incident většího kalibru, jako kdyby dvě zlomené nohy nestačily.
Czech check
Češi v cizině jsou doopravdy zvláštní, ne že by tady bylo hodně Čechů, vlastně jenom Ti, s kterými jsem přijela, chtějí se bavit s ostatními, ale nějak jim nedochází to, že musí mluvit anglicky :-) A tak z rozmaru radši skočí do jezera hledat všechny rozuteklé debatéry a pak se celí mokří promenádují kolem recepce a čekají na Godota. Ale všeobecně se nám daří, oba týmy se snad dostanou do oktofinále. TAkže jim fanděme
Makedonské pračky
anebo snad sračky, mám všeho dost, proč proboha v Evropě musí existovat tak vroucí místa jako Makedonie, člověk by se uvařil během přesunu z postele na záchod. Nehledě na to, že Makedonci se teprve snaží mít všechno udělané, než přijedou ostatní debatéři a tak se tady staví, i když debatéři vlastně přijeli a kdyby někdo nevěděl kde, jsem tak trávím poslední dny svého života jako IDEA trainer na Youth Foru v Makedonii. Nejlepší je pokoj s klimatizací, od které neexistuje ovládání, je tu taky velké jezero, které patří z větší časti Albáncům, abysme se tu cítili bezpečněji.....proto nám radši sebrali pasy. Miluju to tady...alespoň umí udělat dobrou sóju. Není nad Makedonii, domov stojí za prázdnou prkenici. Všechny zdraví Katechka
Kravaťáci a jiné zrady
Tak už je to docela drahnou chvíli, co jsme opustila lůno rodné Hané a ocitla se v tomto cudzom meste, kde se aji tak cítím velmi příjemně. A na co jsem se kromě vysokoškolských studií těšila? Vždycky mě uchvacovali kravaťáci s diplomatkami (tašky a ne ženy sloužící v diplomatických službách), jak si tak kráčí po nástupišti metra s Hospodářskými novinami v podpaží s velmi samolibým, leč imponujicím pohledem.
A tak jsem jezdila každý den, z Dejvické na Staroměstskou a čekala jsem, že se tam někde podobný výjev bude opakovat v mnohem častějších měřítkách, ale ejhle. První měsíc jsem to ještě tolerovala, s tím, že snad to není ten nejšťastnější měsíc na potkávání kravaťáku, v listopadu mi to nedalo a rozhlížela jsem se pořádně, tu a tam se sice nějaký kousek našel, ale pořád to nenaplňovalo tu moji představu o tom, jaké kvanta kravaťáků jezdí v našem MHD. V prosinci jsem si uvědomila, že asi jezdím ve špatnou denní dobu, a tak jsem chodila pozdě do školy, někdy taky vůbec, abych mohla kompletně zmonitorovat, kde se tento úkaz vyskytuje. Ale nic z toho. V lednu jsem rezignovala. Na metro, na kravaťáky, na chození pozdě. Zaměřila jsem se na jiné cíle a po delší době, někdy na konci minulého měsíce jsem si uvědomila, že se mi to asi opravdu jenom zdálo. Člověk se totiž nenadá a snad může přehlédnout takovou důležitou věc jako to, že vedle vás stojí velmi elegantní muž v dobře padnoucím saku s kufříkem zahalený do nové vůně Hugo Boss.
A proto radši nerezignujte, nemá to smysl, protože vlastně všechno, na co se soustředíme se nám v tu chvíli jeví, jako kdyby se vlastně nedělo (ani v neděli) a jakmile svoji soustředěnost upřete někam jinam, zjistíte, že to tak vlastně vůbec není. Krásné jaro plné podobných zážitků přeje jarní Katechka
Ufouni odkaz pred PEF CZU 
Semena
Tak mi dneska vyklíčilo 96% semen na cvičení ze Speciální Fytotechniky, jak se tak koukám, asi ve mě opravdu něco je. Ufouni minulý týden navštívili areál Suchdola a zanechali zde nevěčný odkaz...., který mi sem nejde nahrát, takže asi byl opravdu jen pro ty pravé zemědělce a ne pro jiné oči. Aha, tak už to tam je...:-) ja se dneska fakt nezdám
Jinak zítra začíná AMČR , tak snad se nám s mojí parťačkou bude dařit. I když na tom vlastně ani tak nezáleží. Jdu se věnovat své spolubydlící, která to očividně potřebuje, otevřela totiž skripta a omalovává si nějaké buňky ke zkoušce a tomu musím učinit za dost.
Oněginův průšvih
Tag jsem si po dlouhé době vyrazila zase do
Moravského divadla. Zážitek za všechny prachy, no naštěstí to všechny prachy nestálo, takže tohle je bezpředmětné. Ze samotného zmatení z toho, co se to kolem mě děje jsem si popletla sólistky, asi nebyly jejich výkony oslnivé. Tak nějak si říkám, že (ne)jenom já mám každý den posvícení, ale
holky se snažily.
Po zážitcích z pražských divadelních představení....no návrat do
Olomouce nebyl až zase takový průšvih, vždyť to tady mám ráda. Chápu, že existují města, kde je do května hafol sněhu (Bruntál), taky existují místa, kde nebývá obyčejně sníh vůbec (Praha), ale to, co se do rána stihlo vyrobit v Olomóci, to je fakt radost za všechny prachy. Takže si jdu vyždímat boty, abych mohla jít uveřit těm mým dvěma hladovým krkům něco na oběd.
Ale už mám všechny zkoušky, takže se můžu týden věnovat takovýmto zábavám...než začne maraton KOLEJ -
ŠKOLA 1 -
ŠKOLA 2 -
KOLEJ (občas možná i menza)
Sleduju rovněž počínání Čehůnů v Kanadě. Sledujte se mnou
zde
Osevní po(s)tupy
Tak...když jsem se dneska ráno probudila, tak jsem si myslela, že včerejší večer byl jen velmi nepovedený sen. Moje zemědělské kamarádky (pozor, ne nutně krávy nebo kozy či obdařené selky) mě přesvědčily o opaku. Chtěla jsem si zapsat další poznámku do mého již existujícího blogu a ten neexistuje. Takže jsem založila nový. Snad bude veselejší. A já se vracím k osevním postupům a kultivaci půdy...abych nebyla ostuda. Večer vyrážím na koncert Raymonda van het Groenewoud s mými spolužáky, na což se samozřejmě strašně moc těším, stejně extenzivně jako je celé zemědělství v Japonsku.
Budiž kejda!
